Všechny barvy života
Ležím na polštáři, oči se klíží, od špiček nohou stoupá teplo do celého těla, je mi tak lehce, měkce. Blíží se sen, nese mě stále výš a výš a výš – už se dotýkám nebe. Vidím postavu – zatím nerozeznám tvář – jen cítím, že je to někdo blízký. Zvolna se přibližujeme, už jsme si […]
Otevři srdce a rozhlídni se kolem sebe. Hledej krásu v těch nejobyčejnějších věcech. A zpívej si, človíčku, zpívej. Pro sebe. Pro lepší náladu. Pro tenhle svět ❤
Je čas zažehnout své vnitřní světlo Číst více »
A přišla vichřice vyrvala kmen… Proč srdce mi usedá a pláču teď jen ? Zas sama a ztracená- kde jste můj pane? Jak žít mám dál-zmatená- ta bolest snad neustane! Naďa Svoboda Jsem empatický člověk a život vnímám jako nádherný mozaikový obraz, plný barev – od sněhově bílé, přes celou škálu odstínů až k
Vítr se honí ve větvích stromů a já stále nemůžu uvěřit tomu, že už tu nejste, můj pane . Vítr se honí ve stéblech trávy a já se bojím té smutné zprávy, že už Vás nemám, můj pane. Na nebi modrém vítr si vane, pro mně už nikdy jak dřív nic stejné nezůstane… Naďa Svoboda
V pátek přijedou mé dospělé děti. Každé je jiné, ale langoše od maminky milují všichni stejně .
Chcete recept?
Je libo langoše nebo pitta chleba? Číst více »
…Exploze snů mě na prach rozmetá… Rozložená na atomy a vystřelená do vesmíru, sbírám svou duši a hledám přitom víru, že zas bude dobře. Že zas vyjde slunce a ptáci budou zpívat, a duha zbarví nebe a Zemi bude líbat. Že svítit bude měsíc a kolem něho zář, že všude vedou cesty, kde potkáš milou
Vyhodit a nebo spálit se dá všechno – ale, není to škoda? Před nějakou dobou se ke mně dostala dvě lehátka. Původně byla určena na spaní pro děti v mateřské školce. Možná si je ještě někdo pamatujete… nízká, stohovatelná. Na spaní se rozložily podle počtu dětí a pak se znovu nastohovaly ke zdi za závěs…nojo,
Tak jako život v duši člověka jež trablů a těžkostí se neleká a v očekávání lepších chvil optimismus dávkuje do svých žil, tak i já nechávám otisk na tváři světa – zůstane po mně – třeba – tahleta věta (a neřeším co bude až po mně bude veta) Naďa Svoboda Jsem empatický člověk a život
Maminka – první bytost na této planetě, kterou známe ze všech nejdřív a taky nejlíp – z toho nejniternějšího nitra. Je živoucím portálem, skrze který se narodíme do tohoto světa. V prvních dnech, týdnech, měsících a letech je to naše Bohyně. Každé vzdálení se od ní chápeme jako život ohrožující a pláčem se jí snažíme
Maminka – anděl na Zemi Číst více »
Na jaře 2019 jsme se s děvčaty, vyzbrojeny rukavicemi a pytlem, vypravily na blízké dětské hřiště. Je 7.duben, blíží se Den Země a v tento čas se scházejí skupinky lidí a dělají si lepší místo pro život. Pro nás to bylo poprvé a nutno dodat, že nápad vznikl zcela spontánně. Bylo hezky teplo, sluníčko svítilo,