Život má spoustu barev, jednou z nich je černá. Barva, ve které jsou absorbovány všechny ostatní. Stejně tak jako ve smrti život. Jak jsme žili tak také umíráme. Žijme tedy svým srdcem a odejdeme připraveni, usmířeni a v lásce

 

Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého. Na smrt těžší však umírání je

                      Jiří Wolker

 

 

11.3. 2018

Ráno, kdy jsem se neprobudil

Je srpen, za okny je ještě tma, ale už slyším zpívat ptáky Ležím v posteli. Už několik dní jsem jako v mlze. Každý den za mnou chodí cérenka, posadí se na kraj postele, povídá si se mnou, namasíruje oteklé nohy, hlídá můj neklidný spánek. Vystřídá ženu, která si potřebuje odpočinout od náročné péče. Včera tady...

2.11. 2018

Co je to smrt?

Teorie, jaké to bude po smrti, jsou různé. Liší se podle našeho místa kde žijeme, náboženství, které vyznáváme (nebo nevyznáváme), podle našeho světonázoru. Poslední dobou si jen tak pro sebe dělám nenápadně průzkum ve svém okolí a velká část z oněch dotázaných je přesvědčená o tom, že po smrti nic není. Mám svou teorii –...

22.10. 2018

Návštěva domácího hospice

Co ve vás vyvolá slovní spojení DOMÁCÍ HOSPIC? Je to strach, odpor, nejistota? S takovými emocemi mého okolí jsem se setkala, když jsme před dvěma lety vyřizovali záležitosti kolem péče o našeho nevyléčitelně nemocného človíčka. Můžu vás ale ujistit, že není čeho se bát, je jen potřeba to „poznat a osahat“. Nedávno u nás v...

21.10. 2018

Otisk

Tak jako život v duši člověka jež trablů a těžkostí se neleká a v očekávání lepších chvil optimismus dávkuje do svých žil, tak i já nechávám otisk na tváři světa – zůstane po mně – třeba – tahleta věta (a neřeším co bude až po mně bude veta)

17.9. 2018

Kde si nosím domov

Štěně co mě k hraní svádí a babiččina ruka jež tak něžně hladí. Zahrada, pole, les a louka máma a táta – slyšíš? Písničku si brouká. Bráška – spojenec ve hře, v pláči, v radosti, pssst! Máme spolu svoje dětské tajnosti! Na hvězdném nebi vidím Velký vůz a hlavou běží tohle vzpomínkový blues. Kde si...

15.9. 2018

Pro Karolínku

Zdá se ti nepěkná tvá pihovatá tvář? Tak koukni v noci na hvězdnou zář. Měsíci ses zalíbila a jeho ruka tě pohladila; na bílou kůži na památku obtiskla hvězd celou řádku. Měj vždy na paměti: Není to každého čest nosit znamení hvězd.

10.8. 2018

Dříve vyslovené přání – 2.část

Tímto příspěvkem navazuji na předešlý článek a přikládám znění paragrafů, o které se institut dříve vysloveného přání opírá: § 36 zákona č. 375/2011 Sb., zákon o zdravotních službách – Dříve vyslovené přání  (1) Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a...

16.7. 2018

Dříve vyslovené přání – 1.část

„Každá dospělá lidská bytost jasné mysli má právo určit, co se bude dít s jejím vlastním tělem.“                                                                             ...

2.5. 2018

Tak jsme se konečně setkaly – já a Bazálka

Už dlouho jsem se chystala na kurz Bazální stimulace. Jako na zavolanou se ke mně dostala informace, že se jeden takový základní kurz bude konat 20.-21. dubna v blízké nemocnici. Jako bonus číslo jedna bylo to, že jsem ho mohla absolvovat s mojí prvorozenou dcerou Nikolkou a bonusem číslo dvě bylo to, že lektorka je...

16.4. 2018

Šťastnost s kávou v dešti

Šedé ráno Dnešek je jedním z těch dní, kdy se neprobudíte do slunečného rána, ale do deštivé clony. Oblohu halí šedé mraky a ptáci dnes také nezpívají. Možná byste si nejraději řekli, že dnešní den bude ponurý a nešťastný a vůbec všechno bude stát za nic. No, možná byste se na to mohli zkusit podívat trochu jinak....

3.4. 2018

Můj syn je ajťák

Můj syn je ajťák. Jeho vášeň k počítači ho přivedla na střední školu informatiky a k současné práci, která ho, myslím, naplňuje.Vždycky jsem jeho nadšení pro počítač nesdílela, hlavně v době školní docházky, kdy se měl věnovat učení a spánku. Ale jak se říká – všechno zlé je k něčemu dobré – právě u počítače...