veršovánky

Verše, básničky – co mě napadají, když mám emocionálně vypjatou situaci :-)

Vichřice

A přišla vichřice vyrvala kmen… Proč srdce mi usedá a pláču teď jen ? Zas sama a ztracená- kde jste můj pane? Jak žít mám dál-zmatená- ta bolest snad neustane!   Naďa Svoboda  Jsem empatický člověk a život vnímám jako nádherný mozaikový obraz, plný barev – od sněhově bílé, přes celou škálu odstínů až k […]

Vichřice Read More »

Ztráta

Vítr se honí ve větvích stromů a já stále nemůžu uvěřit tomu, že už tu nejste, můj pane . Vítr se honí ve stéblech trávy a já se bojím té smutné zprávy, že už Vás nemám, můj pane. Na nebi modrém vítr si vane, pro mně už nikdy jak dřív nic stejné nezůstane… Naďa Svoboda 

Ztráta Read More »

Naděje

…Exploze snů mě na prach rozmetá… Rozložená na atomy a vystřelená do vesmíru, sbírám svou duši a hledám přitom víru, že zas bude dobře. Že zas vyjde slunce a ptáci budou zpívat, a duha zbarví nebe a Zemi bude líbat. Že svítit bude měsíc a kolem něho zář, že všude vedou cesty, kde potkáš milou

Naděje Read More »

Otisk

Tak jako život v duši člověka jež trablů a těžkostí se neleká a v očekávání lepších chvil optimismus dávkuje do svých žil, tak i já nechávám otisk na tváři světa – zůstane po mně – třeba – tahleta věta (a neřeším co bude až po mně bude veta) Naďa Svoboda  Jsem empatický člověk a život

Otisk Read More »