Vyhodit a nebo spálit se dá všechno – ale, není to škoda?
Před nějakou dobou se ke mně dostala dvě lehátka. Původně byla určena na spaní pro děti v mateřské školce. Možná si je ještě někdo pamatujete… nízká, stohovatelná. Na spaní se rozložily podle počtu dětí a pak se znovu nastohovaly ke zdi za závěs…nojo, nás dětí ze sedmdesátek bylo hodně 😀
Moje lehátka ležela na velké hromadě větví za malým domečkem a byla určena ke spálení na čarodějnici. Když jsem je uviděla, moje srdce poskočilo a v představě už jsem je viděla přečalouněná a natřená. Slovo dalo slovo a já si ten poklad odvážela domů.
Postup při renovaci jsem zachytila na mobil a teď vám ho dávám k dispozici jako inspiraci. Zrenovovala jsem je 7. ledna 2018 – tedy tři roky nazpět přesně 🙂 .
Jsem empatický člověk a život vnímám jako nádherný mozaikový obraz, plný barev – od sněhově bílé, přes celou škálu odstínů až k sametově černé – od narození, přes žití až do posledního vydechnutí. Moje motto? „Tohle jsem ještě nedělala. To mi určitě půjde“, pravila Pippi Dlouhá punčocha ♥ Můžeme se potkat na mých webech Panenkyzpudy.cz a Dula na konci života. A nebo na FB v kavárně Death Cafe Czech.