Jsem Dotýkač. Miluju dotyky – prosté letmé otření kůže o kůži, pohlazení po ruce, po vlasech… objetí ve chvíli plné emocí, nebo když s někým rezonuji natolik, že slova už nemají co říct a vzájemná blízkost dvou srdcí přitisknutých k sobě vyjádří vše i bez nich.
Laskavý dotyk je léčivý
Laskavý dotek je léčivý prostředek, který máme vždy při sobě a nic nestojí. Přesto dává neskutečně mnoho. Dokáže utěšit ve smutku, posílit imunitu, snižuje vysoký krevní tlak, stimuluje lymfatický systém, zklidňuje dýchání a také díky němu víme, že na světě nejsme sami.
Kdo se zajímá o čínskou medicínu ví, že energetická dráha srdce prochází dlaněmi. Vnímavý člověk už při podání ruky cítí jak upřímný druhý člověk je.
Dotyk je bránou mezi dvěma bytostmi. Dotýkáme-li se dlaní – dotýkáme se srdcem, neboť dráha srdce prochází přes dlaně.
Hlazení a dotek uvolňuje v těle řadu hormonů v čele s oxytocinem, který je zodpovědný za dobrou náladu a pocit uvolnění. Těchto pochodů se dá dobře využít i v oblasti, která se nás dotýká – jednak při péči o našeho nemocného človíčka a jednak při péči o nás samotné – v roli pečujících.
Při péči o našeho Pepu jsem obden využívala masáž chodidel a lýtek. Nohám, které bývaly velmi nateklé, se tak ulevilo a otok alespoň částečně ustoupil. Pro Pepu to byla pocitově příjemná záležitost, protože mi vždycky po masáži říkával: “ Byla to krása“ . Pro mě to byly také příjemně strávené chvíle, protože jsem věděla, že to má smysl.
Když jsme nemasírovali chodidla, zaměřili jsme se na záda. Pepa trpěl rakovinou slinivky, v době kdy bral na bolest tabletky a ještě jsme nelepili náplastě, byla pro něho nejúlevnější poloha v sedě na gauči, před sebou na konferenčním stolku měl položené dva velké polštáře a o ně se opíral předloktím a hrudníkem.
Svatojánský olej je dar
V této poloze jsem nejdřív zlehka masírovala kůži svatojánským olejem, postupujícím časem však svalová hmota rychle mizela, a aby byl dotyk příjemný, hladivé pohyby jsem prováděla přes oblečení se speciálně ušitými rukavicemi z měkkého materiálu.
Později, když už se bolest dala zvládnout jen morfinovými náplastmi a léky podávanámi v infuzi, ve chvílích kdy nespal, jsem ho držela za ruku. Jeho mysl se už většinou toulala jinde a věřím tomu, že právě podle dotyku mě vždycky bezpečně poznal.
Dotykem jsme se také loučili – dva propletené malíčky, to by náš pozdrav. Nebojte se svých milých, o které pečujete, dotýkat. Je to základní a nejpřirozenější lidská potřeba. Jejím uspokojením účinně bojujete proti depresím a psychickému strádaní. A ve finále je to to nejmenší co pro svého človíčka můžete udělat.
Kouzlo laskavého dotyku si neodpírejte ani vy, jakožto osůbka pečující. Při manipulaci s nemocným se často přetěžují zádové svaly a samozřejmě je péče také zátěžové období pro psychiku. Pokud chcete dávat, nevyhnutelně musíte myslet i na sebe. Uvolňující aromamasáž, masáž lávovými kameny nebo reiki masáž navodí příjemné zážitky, povzbudí organismus a doplní potřebnou energii.
A pokud namítnete, že při péči na nic takového nemáte čas ani peníze, pak jistě ve svém okolí máte spřízněnou duši, která vám – třeba po dobré kávě – může poskytnout přátelské objetí.
P.S. Kávy a přátelských objetí nikdy není dost 🙂
Jsem empatický člověk a život vnímám jako nádherný mozaikový obraz, plný barev – od sněhově bílé, přes celou škálu odstínů až k sametově černé – od narození, přes žití až do posledního vydechnutí. Moje motto? „Tohle jsem ještě nedělala. To mi určitě půjde“, pravila Pippi Dlouhá punčocha ♥ Můžeme se potkat na mých webech Panenkyzpudy.cz a Dula na konci života. A nebo na FB v kavárně Death Cafe Czech.