Dopis z nebe
Vím, že každý den beze mne je těžký, snažíš se pochopit mou smrt. Vidím tě plakat před usnutím každičkou noc… I v autě, když jedeš do práce.
Je mi to moc líto.
Je mi líto, že jsem musel odejít tak brzy. Nechtěl jsem tě opustit, ale prosím věz, že ačkoliv mě nemůžeš vidět, nikdy nejsem daleko.
To mrazení, když jsi sama, to jsem tě obejmul.
Jsem pořád tady. Jsem přímo tady.
Jsi to opravdu ty?
Ta krásná duha, která zastaví tvoje kroky, to je můj pozdrav pro tebe.
Ti motýli, kteří se kolem tebe třepotají – to jsem já. Připomínám ti, že nejsi sama.
Jsem pořád tady, mami.
Nikdy nejsi sama, protože jsem stále s tebou. I když mě nevidíš.
Jsem tady, mami.
Slyšel jsem, jak mi tiše říkáš: „Dobrou noc.“ před každým tvým usnutím. Neslyšíš mě, ale šeptám ti: „Dobrou noc.“ na oplátku.
Přeješ si, abych tě dennodenně slyšel šeptat: „Miluji tě.“
Taky tě miluji, mami.
Přijímám znamení z nebe. Přijímám znamení od mého děťátka, které zemřelo.
Vím, že ti chybím při každém nadechnutí. Že každý radostný okamžik je zároveň naplněný smutkem.
Přemýšlíš o tom, čím bych byl, jak bych vypadal. Přál bych si, abys mě teď viděla.
Jsem šťastný.
Jsem volný.
Chci, abys věděla, že jsem v pořádku.
Jsem v klidu.
Jsem v míru.
Vím, že není snadné zvládnout tyto dny. Ale stále jdeš dál a nosíš mně všude s sebou – na každém kroku.
Děkuji, mami.
Vím, že jedním z tvých největších strachů je, že na mně lidé zapomenou. Nezapomenou. Neboj se. Udržuješ vzpomínku na mne stále živou.
Vzpomínáš.
Říkáš mé jméno a vyprávíš můj příběh. Žiji skrze tebe.
Jsem tak hrdý, že jsi moje máma. Jsi tak statečná. Tak laskavá. Tak milující.
Přestože náš společný čas byl tak krátký, vždy ses o mě starala. Chránila mě. Milovala mě.
Jsi dobrá máma.
Nepochybuj o tom, jestli jsem věděl, jak moc jsi mě milovala. Věděl jsem to.
Stále cítím tvou lásku. Sahá až ke mně do nebe.
Můj syn zemřel, ale stále je tady.
Vím, že existují dny, kdy si myslíš, že nemůžeš dál. Dny, kdy se nemůžeš dočkat, až mě budeš držet v náručí a ještě jednou mě políbíš. Vím, že čekáš na ten den, ale prosím: ŽIJ.
Chci, abys žila, usmívala se, radovala se. Nemusíš se cítit provinile, když jsi šťastná. Rád vidím, když se usmíváš. Miluji zvuk tvého smíchu.
Prosím, pokračuj. Měj mě ve svém srdci při všem, co děláš. Přísahám, že jsem tady. Čekám na tebe.
Vždy budu s tebou. Posílám ti svoji lásku z nebe, dokud se znovu nesetkáme.
Nech to jít, mami.
Žiji skrze tebe. Jsem tvojí součástí. Miluji tě, mami.
Volně přeloženo.
Jsem empatický člověk a život vnímám jako nádherný mozaikový obraz, plný barev – od sněhově bílé, přes celou škálu odstínů až k sametově černé – od narození, přes žití až do posledního vydechnutí. Moje motto? „Tohle jsem ještě nedělala. To mi určitě půjde“, pravila Pippi Dlouhá punčocha ♥ Můžeme se potkat na mých webech Panenkyzpudy.cz a Dula na konci života. A nebo na FB v kavárně Death Cafe Czech.