Příchod nového života do rodiny – radostná zpráva, na kterou se – v ideálním případě – těší všichni. Někdo si přeje holčičku, někdo chlapečka a v duchu už si malují, co všechno s mrňouskem podniknou, jaké šatečky, panenku, aktovku, případně autíčko, tříkolku, kolo pořídí, kam všude se podívají nebo co všechno se naučí. Zcela jistě si ale všichni přejí, aby miminko bylo zdravé.
S rozvojem medicíny a prenatálního vyšetření a ruku v ruce spolu se zhoršujícím se životním prostředím – kvalitou vzduchu, který dýcháme, vodou a jídlem, které požíváme a vůbec životním stylem, který se stále větší hektičností a zvýšeným stresem žijeme, přibývá vývojových vad, která jsou v mnoha případech neslučitelná se životem. Miminko tak umírá brzy po svém příchodu na svět. Někdy to jsou hodiny, někdy pár týdnů.
Život má spoustu barev a odstínů. Jednou z nich je narození a druhou umírání. Není důležité jak dlouho trvá naše pozemská cesta. Důležitá je kvalita jejího prožití.
Pokud je při prenatálním vyšetření zjištěna vada neslučitelná se životem, rodičům je většinou navrženo ukončení těhoteství. I v této nelehké situaci však máme možnost volby. V těhotenství lze pokračovat. Mamince je poskytovaná běžná zdravotní péče, která však nemůže být dostatečná, neboť nenaplňuje duchovní, duševní ani empatickou podporu.
Poznat a milovat své děťátko a naplnit tak roli rodiče
V České republice se informovanost o prenatální hospicové péči výrazně zlepšila. Podporu můžeme najít například v organizaci Cesta domů nebo v Perinatálním hospici Dítě v Srdci. Ve světě už existují stovky programů prenatální a paliativní péče, ve kterých si rodiče ujasní své představy a mohou si naplánovat porod a poporodní péči o miminko. Je jim poskytnut prostor a čas – stát se v krátké době rodičem, poznat a milovat své děťátko – dovršit, pochopit a naplnit své poslání.
Perinatální hospicová péče vychází ze stejné myšlenky jako klasická hospicová péče. Každá bytost je svým způsobem jedinečná a všichni bez vyjímky si zaslouží úctu, respekt a vlídné zacházení – do posledního vydechnutí.
Neexistuje žádná zkratka skrz smutek a truchlení
Amy Kuebelbeck – žena, matka, spisovatelka na volné noze žijící v Minesotě, autorka knihy Čekání s Gabrielem a zakladatelka webových stránek www.perinatalhospice.org , říká:
„Lékaři jsou zvyklí léčit, dělat něco. Ukončit těhotenství znamená udělat něco. Někteří lékaři si mohou myslet, že je to nejlepší způsob jak rodičům pomoci“ . „Je důležité vědět, že neexistuje žádná zkratka skrz smutek a truchlení. Mít to za sebou rychleji neznamená, že to bude jednodušší. Když víte, že vaše dítě zemře, tak jako tak vám to zlomí srdce. Proč neudělat vše proto, abyste své srdce nejdříve naplnili?“
Seznam programů najdete na tomto odkazu: https://www.perinatalhospice.org/list-of-programs
Níže vkládám video, které řekne víc než moře napsaných slov.
Jsem empatický člověk a život vnímám jako nádherný mozaikový obraz, plný barev – od sněhově bílé, přes celou škálu odstínů až k sametově černé – od narození, přes žití až do posledního vydechnutí. Moje motto? „Tohle jsem ještě nedělala. To mi určitě půjde“, pravila Pippi Dlouhá punčocha ♥ Můžeme se potkat na mých webech Panenkyzpudy.cz a Dula na konci života. A nebo na FB v kavárně Death Cafe Czech.