Vědomý odchod po vědomém životě

Přemýšlela jsem, jak uchopit celé téma a nechat na papír zhmotnit myšlenky, které mám v hlavě, a předat dál to, co je pro mě důležité. 

Životní řád

Život na téhle naší modré planetě má svoje celkem jasná a jednoduchá pravidla – narodíme se, žijeme a umíráme, abychom udělali místo novému. Přichází doba, kdy si opět začínáme uvědomovat důležitost všech tří etap – narození, života i smrti – stejně jako tomu bylo v dobách, kdy ještě rituály měly svoje pevné místo ve společenství lidí.

Z nějakého záhadného důvodu jsme  společně s technickým rozvojem zapomněli rozvíjet i naše lidství. Ženeme se za penězi a materiálním bohatstvím a na to, co je opravdu důležité, zapomínáme. Ve školách učíme děti co se událo ve kterém letopočtu, kdo nám kdy vládl, kolik atomů má vodík, jak funguje trh, ale to, jak je důležité mít rád své tělo, duši, rodinu, ve které vyrůstáme, to, jak jsme propojeni všichni navzájem a jak funguje svět z energetického hlediska, to se ve škole nedozvíme.

Kam se ztrácí čas ? 

Do 18. století lidé umírali doma. S příchodem technické revoluce se svět začal zrychlovat a také hodnoty se začaly měnit. Čas jako by někam mizel. V dnešní době ho nemáme dostatek na sebe, na děti, na přátele, na rodinnou intimitu a vlastně ani na smrt. Porody a umírání se přesunuli za stěny institucí a pokrok přišel i do této oblasti. Vše jako na běžícím pásu – léky tišící, stimulující, vyvolávací. Přístroje, hadičky. Kam se vytratil člověk?

Společnost se dostala do fáze, kdy se zvyšuje věk obyvatelstva, otázkou zůstává za jakou cenu. Kolem nás je čím dál víc lidí nemocných, braní léků se bere jako samozřejmost, protetika si nezadá s automobilovým průmyslem. Závažná onemocnění narůstají geometrickou řadou.

 Nemoc není náhoda

Nemoc ale nikdy nepřichází jako náhoda, něco co jsme nechtěli, neobjednali si to. Naopak, jsme to my, kdo ji vytváří – nemoc je vlastně volání duše a těla, že něco děláme špatně, jinak než v souladu se sebou samým. Starost o duchovno převzaly kdysi dávno náboženské filozofie, ale i zde jde málo komu opravdu o člověka. Náboženství udržuje ve strachu a područí. Křesťanské desetaro dodržuje málokdo a spousta válek se vede ve jménu Božím. Kde zůstala víra?

Život před odchodem – všechno se počítá

Odejít z tohoto světa vědomě jde stejně dobře jako jde vědomě přivítat život. Při příchodu dítěte záleží na otevřenosti a připravenosti rodičů. Při odchodu pak na nás samotných. Na tom, jak se dokážeme otevřít světu a přijmout všechny jeho krásy, barvy, chutě, pocity. Jak tohle všechno zpracujeme a uchopíme. Je to práce s tělem, s duší, s láskou. A nikdy není pozdě s ní začít.

Zastavme se, popřemýšlejme, co nás trápí a kde máme polevit, co vyřešit a neodsouvat. Dopřejme si ten luxus mít se rád a žít v přítomném okamžiku tady a teď. Ne jinde a ne jindy.

Neboť když budeme mistry v umění vědomě žít, budeme umět i vědomě odejít – smrt nás nepřekvapí.

A naučme to i svoje děti. Tak jak jsme přivítali my je, budou jednou vyprovázet ony nás.

V e-booku  5 věcí, které nás mohou zaskočit na konci života aneb jak zvládnout v klidu odejít jsem pro vás připravila několik nejdůležitějších bodů, na které je dobré se připravit a vyřešit , dokud zbývají síly. Ušetřený  čas a energii  pak můžete věnovat sami sobě a svým nejbližším.

Jsem provázející na cestě k vědomému odchodu. Pomáhám přijmout smrt s pokorou, překonat strach z neznámého a uvědomit si, že i toto období patří k životu stejně jako narození. Lze jej prožít vědomě a s láskou, nejlépe v kruhu rodiny. Můj příběh najdete tady>> . Jsem autorkou ebooků zdarma Jak zvládnout v klidu odejít , Dříve vyslovené přání a Meditace od-puštění rozloučení . Jsou vám volně k dispozici. Se společně naladěnými dušičkami jsme založily projekt Death Cafe Czech. .
Komentáře