Dárky ke stažení pro vás:

Vítejte na mých stránkách.

Mé jméno je Naďa Svoboda. A Jsem. Máma, babička, manželka, dcera...

Jsem také provázející na cestě k vědomému odchodu. Mým posláním je pomáhat přijmout smrt s pokorou, překonat strach z neznámého a uvědomit si, že i toto období lze prožít vědomě a s láskou, nejlépe v kruhu rodiny.

Více o mně zde

Příběh, který mě dovedl sem, k těmto řádkům, najdete tady

24.12. 2018

Vichřice

A přišla vichřice vyrvala kmen… Proč srdce mi usedá a pláču teď jen ? Zas sama a ztracená- kde jste můj pane? Jak žít mám dál-zmatená- ta bolest snad neustane!  

24.12. 2018

Naděje

…Exploze snů mě na prach rozmetá… Rozložená na atomy a vystřelená do vesmíru, sbírám svou duši a hledám přitom víru, že zas bude dobře.   Že zas vyjde slunce a ptáci budou zpívat, a duha zbarví nebe a Zemi bude líbat.   Že svítit bude měsíc a kolem něho zář, že všude vedou cesty, kde potkáš milou tvář....

24.12. 2018

Ztráta

Vítr se honí ve větvích stromů a já stále nemůžu uvěřit tomu, že už tu nejste, můj pane . Vítr se honí ve stéblech trávy a já se bojím té smutné zprávy, že už Vás nemám, můj pane. Na nebi modrém vítr si vane, pro mně už nikdy jak dřív nic stejné nezůstane…

23.12. 2018

Vánoce bez tebe

Zítra je štědrý den. Ležím s chřipkou, a po celodenním spánku, notné dávce paracetamolu a vitamínů  se mi teď zrovna oči neklíží. Přemítám jak ten čas běží, děti už jsou dospělé, každé bydlí v jiném městě, přijedou až ve čtvrtek. Do té doby se dám určitě zase dohromady a všichni společně se budeme těšit ze vzájemné blízkosti a sounáležitosti. Myšlenky přelétají jak...

6.12. 2018

Hospic u maminky v bříšku

Příchod nového života do rodiny – radostná zpráva, na kterou se – v ideálním případě – těší všichni. Někdo si přeje holčičku, někdo chlapečka a v duchu už si malují, co všechno s mrňouskem podniknou, jaké šatečky, panenku, aktovku, případně autíčko, tříkolku, kolo  pořídí, kam všude se podívají nebo co všechno se naučí. Zcela jistě si ale všichni přejí, aby...

2.11. 2018

Co je to smrt?

Teorie, jaké to bude po smrti, jsou různé. Liší se podle našeho místa kde žijeme, náboženství, které vyznáváme (nebo nevyznáváme), podle našeho světonázoru. Poslední dobou si jen tak pro sebe dělám nenápadně průzkum ve svém okolí a velká část z oněch dotázaných je přesvědčená o tom, že po smrti nic není. Mám svou teorii – prakticky si ji můžu ověřit...

22.10. 2018

Návštěva domácího hospice

Co ve vás vyvolá slovní spojení DOMÁCÍ HOSPIC? Je to strach, odpor, nejistota? S takovými emocemi mého okolí jsem se setkala, když jsme před dvěma lety vyřizovali záležitosti kolem péče o našeho nevyléčitelně nemocného človíčka. Můžu vás ale ujistit, že není čeho se bát, je jen potřeba to „poznat a osahat“. Nedávno u nás v Novém Městě na Moravě probíhala akce...

21.10. 2018

Otisk

Tak jako život v duši člověka jež trablů a těžkostí se neleká a v očekávání lepších chvil optimismus dávkuje do svých žil, tak i já nechávám otisk na tváři světa – zůstane po mně – třeba – tahleta věta (a neřeším co bude až po mně bude veta)

17.9. 2018

Kde si nosím domov

Štěně co mě k hraní svádí a babiččina ruka jež tak něžně hladí. Zahrada, pole, les a louka máma a táta – slyšíš? Písničku si brouká. Bráška – spojenec ve hře, v pláči, v radosti, pssst! Máme spolu svoje dětské tajnosti! Na hvězdném nebi vidím Velký vůz a hlavou běží tohle vzpomínkový blues. Kde si nosím domov? Přeci v srdci

15.9. 2018

Pro Karolínku

Zdá se ti nepěkná tvá pihovatá tvář? Tak koukni v noci na hvězdnou zář. Měsíci ses zalíbila a jeho ruka tě pohladila; na bílou kůži na památku obtiskla hvězd celou řádku. Měj vždy na paměti: Není to každého čest nosit znamení hvězd.