Dříve vyslovené přání – 1.část


„Každá dospělá lidská bytost jasné mysli má právo určit, co se bude dít s jejím vlastním tělem.“
Benjamin Nathan Cardoza, 1914

Dnes vám přináším dva příběhy ze života. Jsou z doby nedávné, oba o odchodu z tohoto světa a přesto každý úplně jiný.

Obraz první:

Za okny je tma. Ležím v obývacím pokoji na vypůjčeném polohovacím lůžku z domácího Hospice. Z mého těla vede hadička, stejně tak do něj. Jedna zajišťuje odvod moči, do druhé mi dávají koktejl proti bolesti. Moc toho co se děje kolem mne nevnímám. Ale cítím lásku. Jsem doma. Tady jsem se narodil a tady taky za chvíli zemřu. Vedle na gauči pravidelně oddychuje moje žena. Mám ji rád a ona mne. Stojí mi po boku do posledního dechu. Stará se o mě v té hrozné nemoci. Je to těžké. Ale pocit sounáležitosti, jednoty, pokory, přijetí a lásky tomu všemu dává smysl. Musím jít – už na mně čekají – zářivá andělská bytost, maminka, tatínek – odcházím s láskou, v klidu, míru a pokoji.

Obraz druhý:

Za okny je tma. Ležím v nemocniční posteli, na matraci, která má už svá nejlepší léta za sebou. Z mého těla vede několik hadiček, stejně tak do něj. Hadičkou odvádějí moč, močový měchýř už nedokáže plnit svou funkci. Sondou do žaludku vyživují mé schátralé tělo. Zbytečně ho udržují při síle. Všechno mě bolí. Nic nefunguje tak jak má. Dýchám pomocí plicní ventilace. Můj čas už přišel. Včera se mi zase zastavilo srdce. Podruhé. V rohu pokoje stál zářící anděl, a vedle – můj manžel a dvě dcerky – zemřeli už – jak je to jen dlouho? Přišli si pro mě, cítím úlevu po takové době utrpení… Ale co se to… něco se děje… Kolem bílé postele s mým tělem je najednou spousta lidí v bílých pláštích… Proboha ne… Zase resuscitace… Dívám se na ten rej z pod stropu… Něco mě táhne zpátky! Ne já už nechci, nechte mě už proboha jít, už tady nemám proč být, copak to nevidíte? Chci domů. Bojím se. Otče náš, jenž si na nebesích… Už jsem zase zpět ve svém nemocí a stářím zuboženém těle. Nechte mě jít, nechte mě už konečně jít…

„Bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyjádřit své přání.“ čl.9 Úmluvy o lidských právech v biomedicíně

Člověk má právo rozhodovat sám o sobě. Někdy se ale může ocitnout v situaci, kdy mu to jeho zdravotní stav nedovolí. Dnešní medicína je na vysoké úrovni co se týká záchrany lidského života. Je ale potřeba rozlišovat.

Vše živé je také smrtelné.

Náš život začíná zrozením, pokračuje bytím a končí smrtí. Tak tomu bylo, je a bude. Větší jistotu než to, že jednou zemřeme, nemáme. Rádi na to ale zapomínáme.

Lékaře stavíme na úroveň všemohoucího, a on se podle toho také chová. Zachování života za každou cenu. Protože pokud pacient zemře, bere se to jako selhání. Myslíme si, že bílý plášť má kouzelnou moc a zbaví nás povinnosti odejít z toho světa. Tok peněz odváděný každý měsíc z našich výplat do bezedné studny zdravotního a sociálního pojištění nás v tom jen utvrzuje. Pak se velice často stává, že se lidé na sklonku svého života ocitají za zdmi nemocnic v mylném očekávání jejich bližních, že se stane nemožné. Jsou oživováni, vyživováni, napíchnutí na přístroje, které za ně močí, kálí, dýchají. K čemu to všechno? Kde je důstojnost onoho človíčka, který se ztrácí v bělobě nemocniční postele?

Na štěstí od roku 2012 nám zákon dává do rukou nástroj, který přináší naději, že konec svého života dožijeme v rámci možností dle našich představ. Je to institut Dříve vysloveného přání. Můžeme v něm vyjádřit jak s námi má být nakládáno v případě, že se nebudeme moci vyjádřit například z důvodu dlouhodobého komatu, demence v pokročilém stadiu, ale třeba i po autonehodě, při porodu apod.

Vzor formuláře k vytisknutí a následnému vyplnění jsem vám připravila ke stažení v eBooku Dříve vyslovené přání. Plně doufám, že se informace o této zákonem dané možnosti určení si jak chci, aby se mnou bylo zacházeno – nejenom na konci života, ale i při jiných zdravotních komplikacích, dostane do povědomí potřebných.

V druhé části článku, najdete znění paragrafů, o které se Dříve vyslovené přání opírá.

Zdroj : Život sám, internet, ministerstvo zdravotnictví, práce Judr. Heleny Krejčíkové Ph.D.

Jsem provázející na cestě k vědomému odchodu. Mým posláním je pomáhat přijmout smrt s pokorou, překonat strach z neznámého a uvědomit si, že i toto období lze prožít vědomě a s láskou, nejlépe v kruhu rodiny. Můj příběh najdete tady>> . Jsem autorkou ebooků zdarma Jak zvládnout v klidu odejít , Dříve vyslovené přání a Meditace od-puštění rozloučení . Jsou vám volně k dispozici. Spolupracuji na projektu Death Café Club. .
Komentáře
  • Připravila jsem pro Vás eBook zdarma

    5 věcí, které Vás můžou zaskočit na konci života aneb Jak zvládnout v klidu odejít

  • Nejčtenější články
  • Kategorie
  • Autorky článků:
  • Najdeme se na Facebooku :)
  • Instagram