Básničky

Články kategorie Básničky
24.12. 2018

Vichřice

A přišla vichřice vyrvala kmen… Proč srdce mi usedá a pláču teď jen ? Zas sama a ztracená- kde jste můj pane? Jak žít mám dál-zmatená- ta bolest snad neustane!  

24.12. 2018

Naděje

…Exploze snů mě na prach rozmetá… Rozložená na atomy a vystřelená do vesmíru, sbírám svou duši a hledám přitom víru, že zas bude dobře.   Že zas vyjde slunce a ptáci budou zpívat, a duha zbarví nebe a Zemi bude líbat.   Že svítit bude měsíc a kolem něho zář, že všude vedou cesty, kde potkáš milou tvář....

24.12. 2018

Ztráta

Vítr se honí ve větvích stromů a já stále nemůžu uvěřit tomu, že už tu nejste, můj pane . Vítr se honí ve stéblech trávy a já se bojím té smutné zprávy, že už Vás nemám, můj pane. Na nebi modrém vítr si vane, pro mně už nikdy jak dřív nic stejné nezůstane…

21.10. 2018

Otisk

Tak jako život v duši člověka jež trablů a těžkostí se neleká a v očekávání lepších chvil optimismus dávkuje do svých žil, tak i já nechávám otisk na tváři světa – zůstane po mně – třeba – tahleta věta (a neřeším co bude až po mně bude veta)

17.9. 2018

Kde si nosím domov

Štěně co mě k hraní svádí a babiččina ruka jež tak něžně hladí. Zahrada, pole, les a louka máma a táta – slyšíš? Písničku si brouká. Bráška – spojenec ve hře, v pláči, v radosti, pssst! Máme spolu svoje dětské tajnosti! Na hvězdném nebi vidím Velký vůz a hlavou běží tohle vzpomínkový blues. Kde si nosím domov? Přeci v srdci

15.9. 2018

Pro Karolínku

Zdá se ti nepěkná tvá pihovatá tvář? Tak koukni v noci na hvězdnou zář. Měsíci ses zalíbila a jeho ruka tě pohladila; na bílou kůži na památku obtiskla hvězd celou řádku. Měj vždy na paměti: Není to každého čest nosit znamení hvězd.